O křečcích

KŘEČEK ZLATÝ (SYRSKÝ)

Mesocricetus auratus

Tento až 18 centimetrový a až 190 gramový hlodavec má různé typy i barvy srsti (dlouhá, krátká, saténová nebo dvojitě saténová). Na hlavě má malý růžový nosík, pak velice citlivé a ve stáří velmi důležité hmatové vousky, černá korálková očka přizpůsobená hlavně pro noční život, ouška a velké lícní torby, kam sbírá různá semena a zrní, ty mohou pojmout až polovinu hmotnosti dospělého jedince. V zajetí i v přírodě dlouhé hodiny tráví ohlodáváním různých kousků dřeva a kůry, protože stejně jako všem hlodavcům tak i křečkům po celý život rostou přední zuby, které si musí brousit

Jiné názvy: křeček syrský, křeček medvědí, golden hamster, teddy bear hamster, syrian hamster, Goldhamster, chomik syryjski, criceto dorato                

Velikost: 20 cm                

Délka života: 2 - 3 roky                

Pohlavní dospělost: samec 10 týdnů, samice 16 týdnů                

Délka březosti: 15 - 17 dní                

Počet mláďat: 5 - 10                

Původ: suché stepi a pouště Blízkého východu                

Popis: Původní barva srsti byla žlutohnědá (zlatá), spodek těla bílý. V zajetí byly vyšlechtěny různé varianty barvy i délky srsti. Samice mají delší ocásek a plošší zadeček, samci mají zadeček kulatější, také řitní otvor je vzdálenější od pohlavního a u dospělých jsou viditelná varlata.                

Chování: Jsou aktivní hlavně v noci, žijí samotářsky. Samci a samice se setkávají jen v době páření. Mimo tento čas se napadají a jsou schopni protivníka ukousat. Křečci jsou obratní lezci a skokani. Mají ve zvyku kálet jen do jednoho rohu, jsou schopni naučit se chodit na křeččí záchod. Ve volné přírodě se vydávají za potravou daleko, nacpou si ji do lícních toreb a odnesou do nory.                

Nezbytná péče: Každodenní fyzický kontakt, křeček je dobře ochočitelný, i když některé se nepodaří odnaučit kousat. Dlouhosrsté varianty potřebují kartáčovat srst.                

Zajímavosti: Všichni křečci v domácích chovech pochází z jediné samičky s devíti potomky, kteří byli odchyceni v roce 1930 v Aleppu.                

Tipy & triky: Návod na přípravu krmné směsi                

                    Křeček zlatý (Mesocricetus auratus) pochází ze Sýrie, proto se mu někdy říká syrský. Ve své domovině obývá oblasti pouští a polopouští se suchým a teplým klimatem. Ve dne spí zavrtán v písku. Teprve večer, když se ochladí, vylézá za potravou. Výpravy za jídlem bývají dlouhé, křeček naběhá i několik kilometrů za noc. Pro případ nouze využívá lícních toreb, které naplňuje nalezenou potravou. Tu si odnáší na místo sloužící jako ložnice a spižírna zároveň. Shromažďující pud ho neopouští ani v zajetí, kde hlady netrpí. (Proto je dobré každý den zkontrolovat obsah klece a vyhodit případné zásoby z předešlého dne, které by křeček mohl vyhrabat a pozřít zkažené.)                

                    Poprvé byl tento druh hlodavce popsán roku 1839 přírodovědcem jménem Waterhouse. Teprve poté přivezl britský konzul první živé exempláře do Anglie. Dnešní domácí křečci jsou potomky úlovku profesora Aharoniho z jeruzalémské univerzity, který v roce 1930 vykopal v syrské poušti hnízdo a nalezenou samičku s dvanácti mláďaty odvezl do ústavu. Je pravda, že někteří křečci utekli, ale z těch zbývajících, kteří se rozmnožili, pocházejí všichni současní.                

                    Přírodně zbarvení křečci jsou zrzaví s bílými odznaky. Postupně byla vyšlechtěna řada barev a variací, například smetanová, bílá, šedá, černobílá (tzv. panda) aj. Také délka srsti prošla změnami, dnes se chovají i křečci dlouhosrstí (o jejich srst se musí pečovat).                

                    Křeček je od přírody samotář. Zuřivě brání svůj pelech a nesnese konkurenta. Ani v době páření k sobě nebývají hlodavci příliš vlídní. Taková samička dovede pěkně pokousat! Jen co mláďata povyrostou, perou se i mezi sebou. Doporučuje se proto chovat křečky odděleně, aby nedocházelo k šarvátkám. Při pokusu o množení má být samička připuštěna k samci, ne naopak. To proto, aby se cítila podřízeně a trochu nejistě, jinak by mohla samce poranit. Výjimečně se stane, že spolu křečci vycházejí, musí ale pocházet ze stejného hnízda (dva sourozenci, matka s dcerou).                

                    Křeček se řídí převážně čichem. Pachové žlázy, kterými značkuje své teritorium, jsou umístěny ve slabinách. Zrak není hlavní funkcí, křeček používá hlavně čich a sluch. Je výborný běžec, skokan, rád šplhá a zdolává překážky. V přírodě se ukládá k zimnímu spánku. Křeček není dlouhověký, žije dva nebo tři roky.

Rozmnožování křečků 

Křečci zlatí se vzájemně tolerují jen v době páření. Pokud chcete mít mladé a zvířátka žijí odděleně, musíte zjistit dobu říje. Tu nejlépe poznáte pravidelnými  pokusy (nejlépe večer), kdy vkládáte samičku do klece samečka. Pokud je samička v říji, zůstane před samečkem nehnutě stát se zvednutým  ocáskem. V tomto případě nechte křečky u sebe v jedné kleci přes noc. V opačném případě křečky od sebe oddělte. Pokus opakujte druhý den. Samička má odbobí říje cca týden.
Chov křečíků je mnohem  jednodušší. Křečíci se snášejí mnohem lépe a páreček spolu může  žít pohromadě i dlouhodobě. Pozor však na křížení sourozenců.

Křečci mají velmi krátkou dobu březosti. V období březosti bývají samičky agresivní a můžou i pokousat samečka. Proto by měli být v tomto období odděleny i páry, kteří spolu jinak žijí.
Několik dnů před porodem si samičky aktivně budují hnízdo. Měli byste proto zajistit dostatek materiálu - např. toaletní papír nebo kapesíčky neparfemované.

Porod křečka
Porod křečka většinou probíhá bez problémů a v noci. Mláďata jsou po narození malá a holá. Občas se může stát, že matka své mláďata sežere. Příčinou může být nezkušenost příliž mladé matky, vyrušení při porodu a nebo nedostatek bílkovin a ztáta mléka. V tomto období by měl jídelníček křečka více obahovat bílkoviny.  


Po porodu
Již za 5 dní vidíme první známky srsti. Začínají sami okusovat potravu, kterou jim matka přinese. Cca za 14 dní již malí křečíci vidí. Jsou velmi zvídaví a často opouštějí hnízdo na průzkum okolí. Mláďata potřebují péči přibližně 28 dnů, po měsíci jsou naprosto samostatná a nezávislá. Od 5.-6. týdne by měla být odstavena od matky a rozdělena podle pohlaví. Mláďata jsou schopna rozmnožování již ve stáří asi 3 měsíců. To vše velmi urychluje jejich celkovou  rozmnožovací schopnost. Pozor na rozmnožování mezi sourozenci! Není žádoucí!